Úkol č. 2, Turnaj čtyř kolejí

1. července 2015 v 12:44 | Onč |  Umění háďat
Druhým úkolem bylo sepsat povídku o kolejních prefektech... Ovšem přehodit jejich povahové vlastnosti.
A takto se s tím Zmijozelští poprali!



Jednou takhle v podvečer oslovil Girion klidným a rozvážným hlasem s velkou úctou Hwola a řekl mu: " Měl by jsi přestat stále porušovat školní řád, já tu jsem tu již čtyři roky a školní řád jsem ještě neporušil. Víš, oni by se pak zlobili i na mně, a to já vůbec nechci!" Když Hwol přikývl na souhlas, Girion si odběhl ke své skříni vybrat nějaké pořádně barevné a optimistické oblečení a celou dobu si při tom prozpěvoval české lidovky. Metal je totiž pro otrapy a on nechtěl, aby se mu zlotřilá Mat vysmívala až do konce jeho obyčejného obětavého neegoistického života, který věnoval chválení ostatních, protože sám neměl dostatečné sebevědomí na to, aby se sám pochválil, kdežto Matdina pořád pojídala oranžové bonbony, a když se jí slušně zeptal, jestli jí nebude vadit, kdyby jeden ochutnal, vyplázla na něj jazyk a šla okrádat domácí skřítky. Zakrátko byli vidět skřítci, jak utíkají zběsile z kuchyně, a Mat, jak si dává pořádného loka Ogdenovy ohnivé whisky, kouříc cigaretu a přezíravě shlížejíc na zmijozelské studenty. Když ji uviděl Girion, hrozně se na ni zašklebil a prohlásil: "Nechápu, co vidíš na tom chovat se jak nějaký pitomý rebel..." Mat s odfrknutím prohlásila: "Snad nezávidíš, chceš taky?" "Nikolivěk," pronesl Girion s výrazem anglického lorda upozorňujícího na význam dochvilnosti sluhu, jenž přinesl čaj pět minut po páté, "nejsem o nic lepší než kdokoli jiný a nevidím žádný smysl v předvádění se." Vtom jejich debatu přerušil Hwol, který vpadl do místnosti celý zakrvácený a vykřikl: "Matdino, tak to s tím otevřeným Obludáriem pod mojí peřinou jsi už vážně přehnala! Ten rozbouraný strop ve společence bych ti ještě odpustil (však jsme taky s Jakem dostali pochvalu za to, že jsme se ti snažili v tom zabránit), ale tohle už jsi přehnala!" A Matdina se zlostí celá nafoukla, zrudla a malý a nevinný pšouk vyletěl z pozadí jejího! Matdina se ovšem pouze hrdě nad výkonem svým puchným zašklebila a Girion, ten muž ubohý, zamával ležérně si ručkou před ústrojím dýchacím, povzdechl si vysokým tónem a ladně otevřel okno, poté řekl: "Omluvte mou kolegyni, prosím vás, má silné nadýmání z Bertíkových fazolek." Načež Matdina opět zrudla, nyní však zlostí, až od úst kapaly jí odporné sliny... Girion koukl na hodiny a řekl Mat: "Měla by jsi už vyrazit na ten školní trest, Mat, ať nepřijdeš pozdě, nechceš ho mít přece až do konce školního roku, stále ti zbývá měsíc..." Vtom vešel Tofty a rozzlobeně se zeptal: "Který záškodník mi snědl všechnu čokoládu?!" V tom zahlédl Mat tiše se plazící pryč. Tofty se vzápětí vztyčil vztekem až ke stropu a prohlásil, že pokud Mat nenapraví všechny své zlé skutky, osobně se postará o to, aby Zmijozel vyhrál školní pohár. Mat, rudá vzteky a nabíhající cukrovkou, se jen zaculila a s pohrdavým výrazem odvětila: "Smrdíš jako žumpa se zahnívající mrtvolou kata, velenevážený Tofty!" Toftyho to ani nepřekvapilo, a tak se obrátil na svého mazánka Giriona, aby Matdinu zastavil v bourání stropů a jedení cizích čokolád, protože se ho to vážně dotýká a jediný Girion je dost zdvořilý na to, aby se se zlotřilou Mat utkal v čestném souboji. Stanovila se pravidla boje, podle kterých se oba soupeři utkají v přesné poledne na břehu jezera a podle nichž nebudou smět používat kouzelné hůlky. Přesně ve stanovenou dobu Jake přišel pomalu na místo v červenožluté nebelvírské zbroji, kterou si pokorně a slušně vyprosil od Skoro bezhlavého Nicka, a se štítem s vyobrazením lva Aslana na památku knižní série, kterou nejvíce miloval, vroucně se modlíce za štěstí v souboji, zatímco Mat hlučně a arogantně na místo napochodovala v zelenostříbrné zmijozelské zbroji, protože považovala všechny zmijozelské za špínu a chtěla se Jakeovi trochu podobat, protože mu ve skrytu duše jeho oblibu mezi všemi záviděla... Vítr si lehce pohrával s vlasy soupeřů, kteří se do sebe navzájem vpíjeli hlubokým nevraživým pohledem, a mezi přihlížejícími panovalo naprosté ticho - plné nedočkavého očekávání. Vtom Matdina zaútočila - a čepele mečů se začaly míhat proti sobě. "Je opravdu takové násilí nutné?" vykřikl Girion na Toftyho -hlavního sudího, zatímco se mrštně vyhýbal ranám Matdinina ostří, "určitě by se to dalo vyřešit v klidu..." a udělal psí oči na Mat. Girion se řízl mečem, aby souboj konečně ukončil a Matdina s úlisným vítězoslavným úsměvem odpochodovala týrat domácí skřítky a vůbec se nestarala o to, že je Girion zraněn. To ovšem Toftyho naštvalo a vyřkl složité kouzlo, kterým vyměnil povahu Matdiny s povahou náhodného člověka... A shodou okolností ten náhodný člověk byl Girion, tudíž Tofty problém nevyřešil, ale jen vyměnil povahy obou dvou prefektů. No a v následku onoho velice zajímavého kouzla teď začal Girion nadávat na svou (bývalou) ochotu a obětavost a zatímco mu náhle celá rozněžněná Matdina ošetřovala ránu, stihnul jí několikrát seřvat. Matdina na něj jen vyjukaně koukla, přičemž bylo vidět, že nemá daleko k slzám, což přišlo Girionovi k smíchu. A tímto končí náš zmijozelský příběh, dobro prohrává, zlo dál žije a trápí ty chudáky domácí skřítky.

Na povídce se podíleli: Tofty, Sorcha, Serpentus Hwol Sargattara, Luko Merfolk, Lenka Jarešová, Anemonis Burňák, Krvavý baron, Minerva a Onč Dorothy Poe
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama