Ve víru tance - 3. kapitola

7. března 2013 v 19:52 | Sab |  Archiv
Tak a po dlouhosáhlém strastiplném strádání, kdy mi nebylo umožněno navštívit internet aniž bych něco hledala do školy, vkládám další kapitolku krásné povídky Ve víru tance (Chiquinkira). Užijte si to a těšte se na další díl Usmívající se

Kapitola 3. - Dvojí odhalení

Lily byla po výběru trochu mimo sebe a pořád se snažila pochopit, co se s ní stalo. ,,Prostě jsem měla pocit, že mi může být jedno s kým tancuju. Chtěla jsem se jen pohybovat do rytmu. Stačilo, abych lehce naznačila a Potter přesně věděl, co chci udělat. Jako kdybychom se dorozumívali telepatií nebo tak něco. Bylo to prostě neuvěřitelný, neuvěřitelný.'' řekla zvědavé Chiqui.
,,Jo,'' přisvědčila. ,,my to se Siriusem viděli.''
Lily se naklonila dopředu. ,,A co? Povídej, popisuj, přeháněj!!!''
Chiqui se zasmála a snížila hlas, jakoby se chystala svěřit Lily nějaké strašlivé tajemství. ,,No, tak nejdřív jsme tancovali a pak mi najednou Sirius řekl, že je upír a chystal se mě zakousnout. Já jsem mu nakukala, že moje krev je jedovatá, tak toho nechal a šlápl mi na nohu.''
Zrzka smíchy spadla z postele. Namáhavě se ještě ve výtlemu vyšplhala zpátky a zatvářila se dramaticky. ,,Nikomu to neříkej, ale...'' v odmlce Chiqui vytřeštila oči a dělala že se děsí toho, co jí Lily poví. ,,...větší kravinu jsem neslyšela.'' dopověděla Lily a rozchechtala se. Tentokrát to byla Chiqui, kdo spadl z postele.
Lily se zatvářila naoko rozzlobeně. ,,Chiuinkira Naressová!!!'' napodobila úspěšně tón profesorky McGonagallové. ,,Ještě jednou se budete v mých hodinách válet smíchy po zemi a napařím vám strašlivý trest.''
Chiqui vstala a postavila se do pozoru, snažíce se tvářit vážně. ,,Seržantka Naressová se hlásí do služby. Mám vypít dračí zuby nebo umlít lektvar na spaní?'' zarazila se a podívala se na Lily.
Ta nasadila výraz profesora Renetha a dokonale napodobila jeho hlas.
,,Naressová!'' vyštěkla. ,,Za to, že jste tak neuvěřitelně imbecilní a místo abyste umlela dračí zuby a vypila lektvar na spaní, chcete dračí zuby pít a lektvar na spaní umlít, strhávám Nebelvíru padesát tisíc bodů, z čehož se nevyhrabete dalších milion leta a dobře vám tak.'' dokončila jedním dechem a zhroutila se.
Chiqui se zatvářila velmi tajemně a začala mávat rukama nad imaginární křišťálovou koulí. ,,Vy zlobíte, Evansová.'' vyřkla zastřeným hlasem. ,,Pozítří přesně ve dvacet hodin, dvě minuty a čtyři vteřiny budete zastřelena.''
To byla poslední věta, která byla rozumět, protože pak už se pronášeli jen slova zdeformovaná výbuchy smíchu. Jediné, co se obešlo bez zbytečných slov byla Lilyina imitace profesora Trichia, při níž nevědomky ukázala, že Chiqui Siriusovi rozhodně nelhala, co se týkalo Zrzčiných pohybových schopností. Při tomto výstupu udělala perfektní stojku, chodila nenuceně po pokoji, rozkládala nohama a žvanila něco o důležitosti famfrpálu.
Pak přišla do pokoje Kathrine s Niobe. Jakmile uviděli Lily, sesypali se na ni a začali jí gratulovat. Sybila do pokoje vrazila, svalila se na postel. Pak prohlásila, že si zjistila znovu seznam jmen těch kteří postupují.
,,Víte, že Remus jde taky?'' zeptala se. Sama nepostoupila, ale nevadilo jí to ani v nejmenším.
,,Jo? Já jsem ho tam neviděla. S kým vůbec šel?'' zeptala se Lily.
,,S tou Francouzskou z pátého ročníku. Jak ona se jmenuje? Beatrix Leranzová.
Tak nějak to bylo. James povídal, že se Remusovi líbí.''
,,Tak Pottera mi ani nepřipomínej.'' zabručela Lily. ,,Nevím, co se se mnou při tom tanci stalo. Jednu chvíli jsem prostě zapomněla na to, že s ním tancuju. Nenávidím ho ale pořád stejně.''
Sybila se na ní otočila s potutelným úsměvem. ,,Slyšela jsem Jamese a Siriuse, jak o vás dvou mluvili.'' mávla rukou k Chiqui a Lily. ,,Sirius říkal, že je hrozně rád, že ho vybrali zrovna s tebou, Chiquinkira a že se mu mnohem líp spí od doby, co se z vás stali přátelé.''
Na tváři tmavovlásky se objevil široký a blažený úsměv.
,,A James povídal, že si s nikým nezatancoval líp, než s tebou Lily. Říkal, že by dal všechno na světě, kdyby s tebou mohl tancovat ještě alespoň jednou.''
,,Musím uznat, že v tancování není až tak úplně špatný. Nevadilo by mi si to zopakovat v případě, že bych zase zapomněla, s kým to vlastně tančím.'' zabručela Lily s neveselým výrazem.
Chiqui teď seděla tiše na posteli a něco psala.
,,Co to děláš?'' zeptala se zvědavě Niobe a nakoukla jí přes rameno.
,,Píšu deník.'' zněla odpověď. ,,Někomu se musím svěřit.''
,,Musím konečně zapomenout na Miriam Whitewoodovou.'' přečetla Niobe se zamračenou tváří. Chiqui příliš pozdě zakryla první slova dnešního zápisu. ,,Tys jí znala?'' zeptala se Sybila.
,,Myslím, že je na čase, aby se to dozvěděli alespoň ony.'' prohlásila Lily.
,,Dobrá.'' souhlasila Chiqui a na chvíli se odmlčela. ,,Na konci třetího ročníku Miriam Whitewoodová odjela, to víte.'' Dostalo se jí trojího napjatého přikývnutí.
,,Byla rok ve Venezuele a tam se kompletně změnila. Tak, že by jí člověk nepoznal. Nastoupila znovu do Bradavic a aby se zbavila své neveselé minulosti, změnila si jméno.''
Kathrine vytřeštila oči. ,,Chceš říct, že je tady? A my jsme jí nepoznali?''
,,Ne.'' vložila se do toho Lily. ,,Její proměna je tak velká, že jsem jí málem nepoznala ani já.''
,,A jak se teď jmenuje?'' naléhala Niobe.
,,Jméno Miriam Whitewoodová je pro ni mrtvé,'' začala tiše Chiqui. ,,Jméno, které teď používá je Chiquinkira Naressová.''
Nastalo ticho. Nakonec se Sybila pomalu naklonila dopředu. ,,Chiqui? To není možné! Jak můžeš být Miriam? Ona byla...byla...''
,,Ošklivá? Jo, byla. Ve Venezuele jsem se opálila, zbavila pupínků, slušně oblékla, zhubla jsem, přestala nosit brýle a šátek přes vlasy. A nakonec ještě pochytila přízvuk. Co může být lehčího?''
Niobe se opřela a zaklonila hlavu. ,,Teda, to je gól!!! Ale říkat ti máme pořád Chiquinkira, ne?''
,,No jasně! Nikdo se nesmí dozvědět, že jsem ve skutečnosti Ošklivé káčátko. On je tu totiž ještě jeden důvod, proč jsem se tak změnila. Jeden můj bývalý kamarád má se mnou nevyřízené účty a já se mu musím za každou cenu schovat. On je schopen všeho.''
,,Jen klid.'' řekla tiše Kathrine. ,,My to nikomu neřekneme. Ale Miriam přece nemůže zmizet na věky.''
,,To ne,'' vložila se do toho Lily, ,,ale aby se vrátila, musí mít opravdu vážný důvod.''
,,A dokud ho nebude mít,'' přikývla Chiqui, ,,musí si Chiquinkira Naressová poradit bez ní.''
Chiqui si ještě neuvědomovala plný význam těch slov, která řekla a nevěděla ani, jak těžké bude jich dostát.

Zatímco v dívčí ložnici byl vzduch naplněn překvapením a šokem, v chlapecké ložnici se konaly tajné přípravy. Sirius, Remus, James a Petr plánovali dobrodružství na nejbližší úplněk, který byl dnes. Remus Lupin byl totiž vlkodlak a pokaždé o úplňku se proměňoval v zuřivou bestii. Zkrotit ho dokázali jen James, Sirius a Petr, díky svým zvěromážským podobám.
Teď leželi všichni čtyři na zemi, před velkým kusem pergamenu a jakousi mapou a rozhodovali si, kam vyrazí.
,,Já navrhuji zapovězený les.'' prohlásil Petr a podíval se na ostatní. ,,Jednak jsme tam dlouho nebyli a jednak si myslím, že když je v Prasinkách každý úplněk prohání vlkodlak, není to úplně nenápadný.''
,,Souhlasím!'' pronesli Remus a James dohromady. Sirius pokrčil rameny, jakože proti tomu nic nemá.
,,Takže je rozhodnuto.'' shrnul to James a postavil se. Náhle mu z kapsy vypadla složená fotka, kterou Sirius ihned zvedl.
,,Podívejte! To je fotka naší třídy ze třetího ročníku!'' vykřikl. Všichni se k němu hned nahrnuli a koukali mu přes rameno.
,,To jsem já!'' vykřikl Remus a ukázal na malého, bledého chlapce, stojícího s výrazem trestance, odsouzeného k smrti.
,,Kdo je tohle?'' zeptal se Petr, ukazujíc na nevysokou dívku, kterou třináctiletý Sirius objímal koulem ramen.
Sirius smutně zamžoural. ,,Tohle byla moje nejlepší kamarádka. Neříkej mi Petře, že už si nepamatuješ na Miriam Whitewoodovou. Svěřoval jsem se jí se vším. Vždycky mě ochotně vyslechla. Pak na konci třeťáku odešla a v pátém ročníku, kdy se měla vrátit přišla místo ní Chiquinkira. Ne, že bych jí to měl za zlé, ale přeci jenom...Miriam byla jako mladší hodná sestřička, kterou jsem nikdy neměl. Vím, že úplně neschvalovala moje chování, ale neřekla nic. Prostě to k ní patřilo. Chiqui je narozdíl od ní průbojnější a na rovinu mi řekne, co si o mě myslí. To je něco, co by Miriam nikdy neudělala. A Chiquinkira mám navíc rád ještě úplně jinak.''
,,A ty nevíš, kde teď je?'' zeptal se James po chvíli ticha. ,,Myslím Miriam.''
,,No, mohl bych poslat sovu její mamce. Ta to bude určitě vědět. A u ní vím navíc jistě, že je v Anglii.''
,,To můžeš udělat. A až se dozvíš, kde Miriam je, řekni nám. Třeba pojedeme za ní o vánočních prázdninách.'' pokrčil rameny James.

Přišla noc a chodby většiny Bradavické školy byly pusté a tiché. Říkám většina, protože přeci jen se i v těchto pozdních hodinách potulovalo po hradě několik lidí. Jeden z nich byl školník Filch, který na to měl samozřejmě právo. Jinak by přece nemohl chytat ponocující studenty a věšet je za palce u nohou...nebo si to alespoň představovat.
Asi by se mu líbilo nachytat čtyři šesťáky, kteří se plížili k vstupní bráně. I kdyby chtěl, tak je však vidět nemohl a to hned ze dvou důvodů. Za prvé měli Pobertův plánek, pomocí kterého se vždycky dozvěděli, kdo se pohybuje po hradě a kde šmejdí. Druhý důvod byl neviditelný plášť Jamese Pottera, který se v jeho rodině dědil už hezkých pár generací.
Sirius Black, Remus Lupin, James Potter a Petr Pettigrew se tedy bez potíží dostali ven ze školi a plížili se k vrbě mlátičce, aby tajnou chodbou dovedli Remuse do Chroptící chýše, kde se pravidelně o úplňcích proměňoval ve vlkodlaka.

Chiquinkira nemohla usnout. Pořád si v hlavě procházela odpolední rozhovor se svými spolužačkami. Ulevilo se jí, že se konečně někomu svěřila, ale zároveň se bála, aby to Sybila, Niobe nebo Kathrine někomu neprozradily. Po půlhodině převalování se rozhodla, že se projde po čerstvém vzduchu, aby nechala ošklivé myšlenky venku. Ani ona se nemusela bát, že by jí Filch nachytal. Byla neregistrovaný zvěromág a jako černá kočka dobře splynula s tmou. Navíc se jí kupodivu podařilo spřátelit se s paní Norrisovou, což by většina lidí považovalo za zázrak.
Tohle nebylo poprvé, co v noci opustila školu, ale většinou nechodila ven o úplňku. Jelikož se ráda proháněla po Zapovězeném lese, bála se, aby tam v tuto dobu nenarazila na vlkodlaky. Dobře věděla, že divocí vlkodlaci jsou sice ve zvířecí podobě stále, narozdíl od lidí postižených lykantropií, ale pouze o úplňku vylézají ze svých doupat.
Chiqui se neslyšně dostala k vstupní bráně. Byla pootevřená, což bylo nadmíru podivné. Pomyslela si, že jí asi Filch nezamkl. To bylo dobře. Nerada chodila ven a zpátky tajnou chodbou.
Když ucítila pod měkkými polštářky svých tlap trávu, pustila své problémy konečně z hlavy. Konečně byla volná. Namířila si to přímo do lesa, kde se chystala pozdravit pár kentaurů, lesních žínek, jednorožců a jiných tvorů. Znala se dokonce s jedním gryffinem, který sem létal dvakrát do roka na dovolenou. Zarazilo ji, když někde za sebou uslyšela táhlé vytí. Šla z toho hrůza. Připadalo jí nemožné, aby to byl vlkodlak, protože tak daleko v lese ještě nebyla. Vlastně viděla přímo na okraj. Ohlédla se a překvapením si sedla. Mezi stromy ladně vběhl jelen. Za ním poklusával mírumilovně vlkodlak, vedle kterého běžel obrovský smrtonoš. Ucítila i krysí pach.
Léta praxe ji však naučila rozeznat pravá zvířata a zvěromágy a mohla s určitostí říct, že tohle byli zvěromágové. A ten vlkodlak musel být člověk s lykantropií, protože jinak by nebyl tak blízko okraje lesa a nekamarádíčkoval by se s nějakými zvířaty.
Postavila se a zaprskala. ,,Co tu děláte?''
Smrtonoš se odpojil od vlkodlaka a rozvážně si jí prohlížel. Zřejmě nepoznal, že není pravá kočka. ,,Proč tě to zajímá?''
O krok ucouvla. Ne proto, že by se ho bála, ale proto, že ten hlas poznala. Vsadila by boty, že věděla, kdo jsou ti ostatní. Jen nemohla dost dobře určit, kdo je kdo. To se však brzo dozví. ,,Nehraj tu komedii, Siriusi. Já vím moc dobře kdo jste. Tvůj hlas poznám i poslepu.'' mňoukla.
Pes zkoumavě přivřel oči. ,,Ty mě znáš?''
,,Samozřejmě.'' odvětila a pohodila hlavou. ,,A ty mě taky. Jak často potkáš kočku s Venezuelským přízvukem?''
Pes vycenil zuby a štěkavě se rozesmál. Pak zvedl tlapu a uhodil se do čela. ,,Chiquinkira! Tak ty taky porušuješ zákony?''
,,Tak nějak.''
,,To bych neřekl do kamarádky Lily Evansové.''
,,Podle něžnosti v hlase, se kterou říkáš její jméno bych si tipla, že ty jsi James Potter.'' zahihňala se pobaveně. Pak pomalými krůčky přešla k vlkodlakovi. Nebála se ho. Věděla, že když je to původně člověk, zvířeti neublíží. Jemně sklonila hlavu na pozdrav.
,,Ty se mě nebojíš?'' zavrčel překvapeně. I jeho hlas poznala a vlastně jí ani moc nepřekvapilo, když zjistila, kdo to je.
,,Proč bych měla, Remusi? Ty mi neublížíš.''
,,Vkládáš ve mě příliš důvěry, Chiquinkira.''
,,Ach, to ne. A, mimochodem, nemusíš se bát, že bych to někomu řekla nebo to dávala najevo. Nevadí mi, co jsi, zvlášť, když za to nemůžeš. A že by ses ve společenské místnosti v pravé poledne proměnil a všechny pokousal, tak to si vážně nemyslím.''
Ve vlkodlakových očích se objevila vděčnost. ,,Díky, Chiquinkira. Děkuju moc.'' ,,Vždyť nemáš za co. Ale poslyšte. I ty, Petře!'' pohlédla na krysu, co se krčila v trávě. ,,Nesmíte nikomu říct, že jsem zvěromág. Ani Lily, jasné?''
,,Za prvé,'' zavrčel Sirius, ,,bychom byli sami proti sobě, kdybysme to kecli. A za druhý nejsme žádný práskači.''
,,To já taky ne.'' zabručela. ,,A teď! Nechcete se trochu proběhnout. Nejsem tu poprvé a můžu vás seznámit s některými mými přáteli.''

Byla to opravdu skvělá noc. Chiqui, Sirius, James, Remus a Petr si ji užívali, jako nikdy předtím a když byl konečně čas jít spát, litovali, že končí. James, Petr a Remus byli absolutně zničení a šli dospat zbytek hodin, co jim ještě zbýval. Sirius s Chiqui však nebyli ani trochu unavení a tak zústali ještě ve společence, kde si povídali.
,,Co vlastně hodláte dělat o vánočních prázdninách?'' zeptala se Chiqui Siriuse, když zůstali sami.
Sirius pokrčil rameny. ,,Vlastně jsme si říkali, že sem pozveme jednu naší bývalou spolužačku. Neviděli jsme jí už přes dva roky. Odjela a už se neozvala. Nevíme, kde je.''
V Chiqui hrklo. Stoprocentně věděla, koho myslí tou spolužačkou. ,,Jak jí ale chcete poslat dopis, když nevíte, jestli třeba není někde v Austálii?''
,,Pošleme dopis její mámě. Ta už je tak stará, že se z Anglie nedostane.''
Chiquinkira měla co dělat, aby se neprozradila. Usilovně přemýšlela. Její máma neví, že je na škole pod svým druhým jménem. Všechno by se prozradilo a to teď nemohla dovolit. Zvlášť, když je ten prokletý Lucius Malfoy pořád na škole. ,,Chiquinkira, není ti něco?'' zeptal se Sirius a probral ji tím z myšlenek.
,,Ne, ne! To je v pořádku.'' Vzhlédla a zjistila, že se mu dívá přímo do očí. Byl až nebezpečně blízko. Mohla vidět jiskřičky v jeho očích, které uváděli každou dívku na škole do tranzu. Zachvěla se a marně se snažila klidně dýchat. Vyschlo jí v puse. Jejich tváře se k sobě pomalu blížili. Cítila jeho dech na své tváři.
Náhle se jí zase vrátil zdravý rozum a ona ho lehce odstrčila. ,,Siriusi.'' oslovila ho tiše. ,,Řekli jsme si, že jsme přátelé. A já nechci nic víc, ani nic míň.''
Sirius smutně kývl a podíval se na ni. Znovu ucítila jeho pocity. Tentokrát byla láska silnější, než předtím. Cítila jeho bolest a k tomu ještě svojí. Chytla se za srdce a zapotácela se. Snažila se zústat při vědomí, což se jí nakonec podařilo.
Zavrávorala ještě víc a nebýt toho, že jí Sirius zachytil, spadla by na zem.
,,Co se děje?'' zeptal se starostlivě. ,,Chceš na ošetřovnu? Je ti špatně?''
Zavrtěla hlavou. ,,Promiň.'' zašeptala slabě.
,,Za co?'' Posadil ji na pohovku.
,,Za tu bolest.''
Sirius otevřel pusu a zmateně zakroutil hlavou. ,,Co...co...?''
,,Myslím, že mám empatickou schopnost. Neumím ji ovládat.''
Sirius se na ni chápavě podíval. Po chvíli, když nabrala víc sil, se rozloučili a ona se vyšplhala do své ložnice. Jakmile otevřela dveře, Lily se na posteli posadila a starostlivě si jí prohlížela. ,,Kde jsi byla?'' zeptala se.
Chiquinkira zavřela dveře a padla na postel. ,,Miriam Whitewoodová se musí vrátit!''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama