Povídka - Ve víru tance

4. února 2013 v 14:54 | Sab |  Archiv
Ahojte háďátka a další příznivci Líbající,
pořád mi vrtalo hlavou jak oživit náš blog. Dumala jsem nad tím celé dny i noci, a pak mi svitlo.
Říkám si: Sab, ty tupče. Vždyť máš plný notebook povídek na motivy HP. Vždy jsem milovala povídky ze života Siriuse, Remuse, Jamese, Lily, atp. Usmívající se Přeci koho by nezajímalo, co se událo než se narodil slavný Harry Potter.
Proto jsem vybrala tu nejkrásnější, kterou bych mohla číst stále dokola, a pro kterou jsem si též zvolila své příjmení.

Povídka se jmenuje Ve víru tance a autorem je Chiquinkira.
Povídku budu zveřejňovat po dílech. Doufám, že vás upoutá a vtáhne do děje, tak jako mne při mém prvním čtení.

Ve víru tance

KAPITOLA 1. - MISTROVSTVÍ KOUZELNÍKŮ
Byl to začátek šestého ročníku v Bradavicích. Krásný, podzimní den však kazilo pomyšlení, že i když školní rok začal sotva před týdnem, učitelé nenechali žáky vůbec vydechnout...
Lily se táhla ještě napůl spící směrem k Velké síni a málem si podpírala oční víčka. Včera se učila dlouho do noci a ještě dělala ten pitomý referát na Uspávací lektvar. Měla ho mít na dnešek, ale vážně uvažovala o tom, že se hodí marod. Znala tolik kouzel, že by to nebyl žádný problém. Ovšem kouzlo, po kterém by se jí všechno učení samo nasypalo do hlavy, ještě nikdo nevymyslel. A i kdyby, učitelé by to s největší pravděpodobností zakázali. Když už nikdo jiný, tak profesorka McGonagallová stoprocentně.
Lily už byla skoro u Velké síně, když se někdo vyřítil přímo proti ní a málem ji porazil. Severus Snape se na chvilku, zarazil, hodil po ní pár mudlovských šmejdek, čímž jí na náladě rozhodně nepřidal a hnal se dál. Lily vážně pochybovala nad Zmijozelákovým duševním zdraví už od prvního ročníku, ale teď její pochyby ještě vzrostly. Nikdo, kdo je normální nemůže hned po ránu takhle lítat.
Pak jí ale na mysli vytanul pravděpodobný důvod Snapeovy hyperaktivity. Ten důvod měl dvě hlavy, čtyři ruce, čtyři nohy, žádný mozek a dvě jména. Sirius Black a James Potter. Jen při pomyšlení na ty dva se jí udělalo zle od žaludku. Ne, že by jí nevolno už nebylo, ale představa těch blbců jí ten pocit ještě mnohokrát znásobila.
Při těchto myšlenkách se, aniž si to uvědomila, dostala až ke svému místu u jídelního stolu. Dala si na talíř křupavou housku s máslem, šunkou a okurkou. Zakousla se a rozhlédla se kolem. Sedla si vedle své nejlepší kamarádky Chiquinkira (pozn. překl.: Venezuelské jméno Chiquinkira se v češtině neskloňuje).
Chiqunkira pocházela z Venezuely a její jižanská krása se rozhodně projevila v plné síle. Dlouhé, černé vlasy, temné, uhrančivé oči a tmavá pleť způsobovaly, že se na ní slétali kluci, jako vosy na bonbón. Bylo pár vyjímek, které potvrzovali pravidlo.
James Potter byl jednou z nich. Když se s Chiquinkira bavil, bylo to v celkem přátelském duchu. Jinak si jí moc nevšímal. Sirius Black byl pravý opak. Zdálo se, že ho Chiquinkira fascinuje. Sirius mohl mít ve škole jakoukoliv holku chtěl, ale Chiqui se zdála být nedostupná. Občas s ním nenuceně prohodila několik slov, ale odmítala se na něj lepit a balit ho, jako ostatní dívky. On byl samozřejmě příliš frajer na to, aby udělal první krok. Sirius tedy jevil zájem i o Lily, ale to bylo hlavně proto, že pro něj byla zakázaným ovocem.
Bohužel, když se rozhlédla kolem, spatřila i známou partičku Nebelvírských výtržníků. Tak si říkala banda, vedená právě Jamesem a Siriusem. Patřil sem i tichý Remus Lupin, který byl vyloženě studijní typ. Čtvrtý a poslední byl Petr, který dělal dojem, že se za nimi jenom vláčí, ale nepatří k nim. Byl to nesmělý a šíleně protivný malý kluk se špičatým nosem. Lily ho nesnášela snad ještě víc, než ostatní z jejich bandy. Vyjímkou byl Remus, se kterým se naopak bavila docela často.
Lily zaslechla, jak si mezi sebou říkají přezdívkami. James byl Dvanácterák, Sirius Tichošlápek, Remus Moony a Petr Červíček. Připadalo jí to směšné a vážně měla co dělat, aby se neudusila soustem jídla, když uslyšela volat Jamese za odcházejícím Petrem: ,,Jo!! A Červe, dej mi ten pergamen na postel! Zkontroluju ti to pak!''
Zrzka vyprskla smíchy. To ale neměla dělat, protože se na ni otočily nejen oči Chiquinkira, ale také Jamese a Siriuse. Remus se dál věnoval snídani. Nevinný výraz v Siriusově tváři byl tak nepředstavitelně směšný, že chudák Lily neměla daleko k tomu, aby se smíchy zhroutila pod stůl. James se kysele zašklebil. ,,Netlem se tak, Evansová! Všímej si svýho jídla, jo?'' prohodil předtím, než labužnicky strčil do pusy dýňovou paštičku.
Lily okamžitě přešel humor a čelo jí zbrázdily zlostné vrásky. ,,Neříkej mi, co mám dělat, Pottere!'' prskla a postavila se. Nebelvírský stůl se ztišil. Hádky Jamese a Lily byli legendární po celých Bradavicích a Sirius dokonce začal prodávat lístky lidem z ostatních kolejí do Nebelvírské společenské místnosti, kde se slovní souboje uskutečňovali nejčastěji.
,,No tak, Evansová! Nebuď nervka. Máš celý život před sebou.'' James pořád ještě seděl.
,,Ale ty ne!'' zavrčela ona. ,,Mám sto chutí tě zabít už teď, ale nechám si to, až budu mít víc času. Ačkoliv s takovým debilem se ani nemusím namáhat. Brzo stejně chcípneš na vlastní blbost.''
James se už taky zvedl. ,,Máš moc ostrej jazyk, zrzko. Aby ses neřízla.''
,,Tvá starost o mé bezpečí je dojemná, ale neměj péči. Dávej si bacha, aby ses těmi urážkami nezalknul.''
,,Já nevím, kdo začal.''
,,Absolutní ignorant, tupec, imbecil a rozcuchaná palice k tomu.''
,,To myslíš mě?''
,,Já to neřekla. Ale...odkdy jsi tak bystrý?''
,,Od té doby, co jsem se narodil.''
,,Když ses narodil, utekl ti mozek. Nesnesl tu absolutní osamělost.''
,,Aby ses nám tu nerozplakala.''
,,To se neboj. Nemám na to čas. Já totiž odcházím.''
Čarodějka se zvedla a s hlavou hrdě vztyčenou odkráčela z Velké síně. James se znovu vrátil k jídlu, jako by se nic nestalo a mezi studenty začal znovu šumět hovor. Černovlasý kouzelník ignoroval Siriuse, který se zvedl a prohlásil, že také opouští milou společnost Nebelvírských. James měl ještě plnou hlavu Lily Evansové. Musel myslet na její zelené oči, které se mu na ní zdály nejkrásnější. Myslel na to, jak moc by chtěl pohladit ty husté vlasy a sametovou, opálenou kůži. Věděl, že ona ho nenávidí a nic nepředstírá, tak jako on, a to ho bolelo. Ale pomyšlení, že by ho milovalo takové andělské stvoření, se mu zdála až moc krásná, než aby to mohla být pravda. Nenáviděl se za to, že je pro ni důvodem vzteku.
Profesor Reneth, nenáviděný a velmi přísný učitel lektvarů právě začínal svou hodinu, zatímco Lily se nejistě krčila ve své lavici. Měla referát na ten pitomej Uspávací lektvar a opravdu si nebyla jistá, jestli si na něco dokáže vzpomenout. Trochu jí zvedlo náladu, když Reneth seřval Jamese se Siriusem za to, že se bavili, ale stejně byla pořád celá rozklepaná a nervózní.
Učitel lektvarů se na ni náhle upřeně zadíval vodovýma očima. ,,Evansová!!!'' vyštěkl tak hlasitě, až nadskočila. ,,K tabuli! Máte referát!''
Lily nejistě vstala a přešla k tabuli. Její obavy byly zbytečné. Jako pokaždé, když měla něco přednést se jí v paměti přesně vybyvila slova a kresby z učebnice. Odkašlala si a začala mluvit.
,,Uspávací lektvar vyrobil v roce 1824 rakouský kouzelník, náhodným smícháním lektvaru na uvolnění s bylinou zvanou půlnočník spavý. Byl hojně využíván v lékařství a na bystrozorských odděleních. Lektvar způsobuje hluboký spánek. Účinky tohoto lektvaru se projevují pět až deset minut po požití látky a působí po dobu deseti hodin. U osob s alergií vyvolává silnou reakci, ojediněle smrt. Nadměrné a časté užívání může způsobit závislost. Na přípravu tohoto lektvaru potřebujeme půlnočník spavý, mátu, kořínky břečťanu, hadí kořen, chlup jednorožce a svěcenou vodu. Je to jeden z nejjednodušších lektvarů vůbec.''
Když skončila, profesor Reneth ji poslal sednout a s kyselým výrazem udělil Nebelvíru pět bodů. Chiqui ukázala zrzce vztyčené palce, přičemž stihla udělat pár ksichtů na Renetha a Siriuse, který ji upřeně pozoroval. Ten se vzpamatoval, vyplázl jazyk a začal se znovu bavit s Jamesem.
,,To jsou kreténi!'' zamumlala Chiqui. ,,Ono jim to jedno napomenutí nestačilo.''
,,Jsou nenapravitelný.'' přikývla Lily a začala se plně věnovat výuce, která ji nutila nemyslet na tupost jistých dvou jedinců z šestého ročníku Nebelvíru.
Lily vrazila do společenské místnosti a doslova se zhroutila na pohovku před krbem. Ani si nevšimla, kdo tam mimo ní sedí. Rovnou zavřela oči a snažila se si oddychnout.
,,Vypadáš unaveně.'' konstatoval nějaký hlas vedle ní.
Lily se protáhla. ,,Jo, jo. Dneska to byl hroznej den. Jak strašně začal, tak strašně pokračoval.''
,,Narážíš na tu hádku s Potterem?'' zeptal se neznámý.
,,Já se s ním nechci hádat.'' pokrčila Lily rameny, oči stále zavřené. ,,Vždycky to ze mě nějak vylítne.''
,,A pročpak to?''
,,Já nevím.'' uvědomila si, že o tomhle nikdy nepřemýšlela. ,,Asi proto, že mi připadá protivný. Jo...nemám ho ráda. Kvůli tomu.''
,,Tak to jsem chtěl slyšet.'' poznamenal hlas a Lily konečně napadlo otevřít oči a podívat se na toho člověka, se kterým vedla tenhle zvláštní rozhovor. Poskočilo jí srdce leknutím, když se podívala přímo do hnědých očí Jamese Pottera. Snažil se tvářit normálně, ale v jeho očích bylo něco, co tam nikdy neviděla. Bolest, zranění, možná smutek. Snažila se to rozluštit, dokud se nezvedl a beze slova neodešel.
Lily se na okamžik cítila trochu provinile, když viděla ten pohled v Potterových očích. Pak ale zatřepala hlavou. Prostě mu konečně řekla, co si o něm myslí. Na druhou stranu musela uznat, že si to nezasloužil. Neměla ho ráda, to ano, ale nechtěla, aby se trápil jen kvůli tomu, že ona musí být takhle zatraceně přímá. Naklonila se nad stůl a vzala z něho pero a kousek pergamenu. Po chvíli přemýšlení se konečně dala do psaní.
James vletěl do pokoje a zabouchl za sebou dveře. V ložnici nikdo nebyl. Zalezl do svojí postele a zatáhl za sebou závěsy. To, co se stalo ve společence byla rána pod pás. Samozřejmě, Lily nevěděla s kým mluví, ale je pravda, že ona vážně takhle vypráví každému na potkání, jak moc jeho, Jamese Pottera, nenávidí. Pravda, neřekla přímo, že ho nenávidí. Řekla, že ho nemá ráda a to bylo pro něj to samé. On do ní byl zamilovaný už od prvního ročníku. Když viděl, že o něj v nejmenším nestojí a vyhýbá se mu, chtěl na ni zapomenout, ale to prostě nešlo. Nemohl jí vytlačit z mysli. Nemohl.
Někdo zaklepal na dveře, což Jamese vyrušilo ze zamyšlení. Šel otevřít, protože doufal, že si s tím, co klepal alespoň trochu popovídá. Za dveřmi však nikdo nebyl. Jen tma. Chtěl zase naštvaně zavřít, ale v tom si všiml, že na zemi leží nějaký pergamen. Zvedl ho a rozhlédl se. Jeho oči spatřili už jen záblesk zrzavých vlasů, mizejících za rohem.
Zavřel dveře, znovu si vlezl na postel a zvědavě rozložil vzkaz.
,,Omlouvám se, Pottere!"
Byla jsem hloupá, že jsem předtím ve společence říkala takové věci, i když jsem nevěděla, komu to říkám. Vážně se omlouvám. Neber to, jako že mám výčitky svědomí a chci se jich zbavit, to, co tady píšu je pravda. Neodvolávám to, co jsem řekla, jen se omlouvám, že jsi to musel slyšet takhle přímo. Obvykle si takové věci nechávám pro sebe. Nevím, co se to se mnou děje. Nemysli si ale, že se tímhle mezi námi něco mění! Zapomeň na to!
Dole byl připojen její podpis. Zlatonka, která měla v křídlech napsáno Lily Evansová a drahokam v tělíčku. Nikdy se mu nepodařilo zjistit, jaký má tenhle podpis význam, ačkoliv se o podpisy zajímal. Věděl, že kouzelníci se nepodepisují jen tak, třebaže si to myslí. Každý podpis, každá ozdůbka něco znamená. Podpis Lily Evansové byl pro něj ovšem stále záhadou.
Lily si ve společence opět sedla na pohovku a dívala se do plamenů. Pořád nemohla uvěřit, že mu ten dopis vážně dala. A ještě se svým normálním podpisem. Ona o podpisech také něco věděla a znala význam toho svého. Zlatonka znamenala, že má ráda volnost a nepostrádá fantazii. Jméno vepsané v křídlech mělo také význam volnosti, ale spíš duševní. Vyjadřovalo, že se vznáší v oblacích. Drahokam v tělíčku znamenal tělesnou odolnost a tvrdost. Trochu se usmála nad tím, co všechno se dá vyčíst z pár kresbiček. Podle svého zvyku vrhla pohled směrem k nástěnce. Začarovala ji tak, aby se vždycky rozsvítila, když tam bude nová zpráva a svítila do doby, než si to přečtou všichni z koleje. Náštěnka se rozzářila ve chvíli, kdy se na ni podívala. Rychle vstala, aby si zprávu mohla přečíst co nejdříve, protože se tam za chvilku nahrne celá společenská místnost.
Zpráva byla psaná podlouhlým a jasně čitelným písmem profesorky McGonagallové. Když si jí Lily přečetla, nechápavě zavrtěla hlavou.
Všichni žáci Nebelvíru od pátého ročníku výš!
Profesor Brumbál svolává Vás všechny do Velké síně, zítra přesně ve dvě hodiny odpoledne. Vyučování se v době schůzky pro tyto studenty nekoná. Přijďte všichni!
Minerva McGonagallová
Tohle bylo divné. Brumbál je takhle ještě nesvolal. Co se děje tak zvláštního, že je zve na schůzi? Lily nevěděla. S hlubokým povzdechem a myšlenkou na zítřek si šla znovu sednout na pohovku, kde se začetla do učebnice bylinkářství.Nevěděla ani kdy usnula, natož jak. Spala v sedě, s knihou v ruce a se skloněnou hlavou. Probudila se, když jí ranní slunce začalo svítit přímo do očí. Zasténala, otevřela oči a okamžitě uhnula před prudkým světlem. Ucítila jemné šimrání ze strany na krku, podle kterého poznala, že ji někdo pozoruje. Prudce otočila hlavu. Na druhé straně pohovky seděl James Potter a pozoroval ji.
,,Co tak vejráš, Pottere?'' zabručela rozespale Lily.
,,Dobrá nálada, co? Nepřišel jsem tě otravovat.''
Lily si protřela oči a postavila se. ,,A co teda chceš?''
,,První věc je, že jsem čekal, až se probudíš. Všichni už šli na snídani.''
,,Jejda!'' vykřikla Lily. ,,Proč jsi mě nevzbudil?''
Pokrčil rameny. ,,Není to tak dávno, co jsi mi přikázala, abych se tě nedotýkal.''
Lily se napřímila, překvapená, že Potter neporušil její příkaz. ,,No dobrá. Promiň. A druhá věc?''
,,Jak víš, že nějaká je?'' snažil se to James natahovat.
,,Ven s tím!''
,,Tak dobrá. Jen jsem ti chtěl říct, že mě mrzí, že jsem včera beze slova odešel. Ujišťuji tě, že jsi mě neurazila ani nic jiného a nechci, aby sis s tím dělala hlavu.'' Lily zvedla protestujíc bradu. ,,Nějak si věříš, Pottere.'' Po chvíli hlavu ale znovu spustila. ,,Je pravda, že mě to vážně mrzelo. Chci říct, že mi nejsi sympatickej a máš pěkně protivný způsoby, ale já bych nikdy nechtěla takhle ublížit ani svému největšímu nepříteli.''
,,Dobře, jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku.''
Lily přikývla a rychlým krokem odkráčela na snídani.
Dopoledne se vleklo neuvěřitelně pomalu a Lily připadalo, že se druhé hodiny snad nedočká. V jednu už byla jako na drátkách. Ostatní studenti na tom rozhodně nebyli lépe, ale protože zrovna byly dějiny, nijak to nevadilo. Při vyučování házela ošklivé pohledy na Pottera a Blacka, jen tak, aby nevyšla ze cviku. Když konečně zazvonilo, málem se přerazila u dveří, jak letěla do Velké síně. Své spolužáky měla přímo za patami. Doběhli na místo určení a chtěli se posadit za kolejní stoly. V místnosti to ale vypadalo úplně jinak. Stoly byly odsunuty i s lavicemi ke stranám a uprostřed byla velká volná plocha. Každý si sedl na nějakou lavici a společně se studenty z ostatních ročníků a kolejí čekali na profesora Brumbála.
Přišel přesně ve dvě hodiny a postavil se doprostřed sálu. Stačilo, aby zvedl ruku a šum hovoru zcela utichl.
,,Vážení studenti! Pozval jsem vás sem, abych vám zdělil mimořádnou novinku. V České republice se tento rok koná Mistrovství kouzelníků, na které jsou pozváni studenti ze všech kouzelnických škol světa. Ovšem, z každé školy se mohou zúčastnit soutěže jen dva studenti. Chlapec a dívka. Bude se soutěžit ve dvou disciplínách a to tanec a souboje.
Z naší školy také pošleme dvojici, aby nás reprezentovala. Výběr bude probíhat následovně:
Hned dnes budete všichni rozděleni do dvojic, které určí moudrý klobouk. Uprzorňuji, že reklamace na vaše zařazení nebereme. V těchto dvojicích budete za dva dny poprvé tančit, takže nemáte mnoho času na zkoušení. Nic si přímo nenacvičujte, protože v soutěži jde o improvizaci. Z tančících párů bude vybráno dvacet, kteří budou bojovat v soubojích. Každý s každým. Dva nejlepší pojedou na Mistrovství.''
Profesor Burmbál se odmlčel. Shromáždění začalo vzrušeně diskutovat o Mistrovství a pár jich hádalo, kde ta Česká republika proboha je. Zatímco se bavili, přinesla profesorka McGonagallová moudrý klobouk, zápisník a tužku. Brumbál znovu pokynul žákům, aby se ztišili a klobouk vykřikl první dvojici: ,,Trelawneyová, Latares!''
Profesorka si to zapsala a klobouk vyřkl další dvě jména. To už ale Lily nedávala pozor. Přemýšlela, s kým by mohla být. Rozhodně doufala, že to bude někdo, koho zná a s kým se kamarádí. Litovala Sybily, která byla se Zmijozelákem. Trhla s sebou, když uslyšela jméno své nejlepší kamarádky.
,,Naressová, Black!''
Lily málem vybuchla smíchy, když uviděla obličej Chiqinkira. Tvářila se naprosto zděšeně a vrhala znechucené pohledy na Siriuse, který vypadal štěstím bez sebe. Zrzka se však nesmála dlouho. Jakmile klobouk vykřikl další dvojici, zbledla.
,,Evansová, Potter.''
,,NE!!!'' vykřikla na celou velkou síň, aby ji bylo slyšet ve výbuchu smíchu. Každý věděl, že Evansová a Potter se nenávidí. Lily plály oči zlostí.
,,Slečno Evansová, posaďte se. Profesor Brumbál vás upozorňoval, že na reklamace nebude brán zřetel.'' řekla klidným tónem McGonagallová, když se řev utišil. Lily zrudla a sedla si. Zamračila se na Chiquinkira, která se mohla zadusit smíchem. Rozhodla se, že do zkoušky za dva dny nebude s Potterem rozhodně cvičit. Pak je nevyberou a ona si bude moci oddychnout.
Byla tak zaslepena hněvem, že pokračování schůze nevěnovala pozornost. Jakmile Brumbál setkání ukončil, vyskočila a šla se zavřít někam, kde jí nebude nikdo otravovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anne Catherine Anne Catherine | Web | 13. února 2013 v 21:26 | Reagovat

Moc krásná povídka! přečetla jsem ji jedním dechem a už se těším na další! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama